Zkouška samostatnosti


Jednou za čtrnáct dnů se s kamarádem, co má taky holčičku a podobně starou jako moje holčičky, scházíme a podnikáme něco společně. Potkali jsem se ve školce, pak v s holčičkama v plavecké, holky si rozumí a zjistlili jsme, že se známe už zdřívějška, ale zatím nevíme odkud. My dva tátové si pokecáme a vyměníme informace o tom, jaké to je být tátou holek. Značka ideál!

Tento čtvrtek jsme se domluvli, že půjdeme s holkama plavat. Moje holky se těšili a už od rána otravovaly, kdy půjdeme a kdy už půjdeme a za jak dlouho půjdeme. Když se tak těšili, tak jsem je zaúkoloval, aby si sami zabalili věci do plavecké jako plavky, ručník, ručník na vlásky, brýle a že jim to nebudu kontrolovat. Jen jsem je upozornil, ať si to pořádně zkontrolují, že pokud nebudou něco mít a zjistíme to v plavecké, tak se nebudeme moc jít koupat. Obě mě ujistily, že vše mají. Lilinka si dokonce zabalila peněženku se svýma penízkama, kdyby si chtěla něco koupit a já nemusel penízky nemusel utrácet.

Ukončil jsem práci na home office, zabalil sebe, šámpóny a mýdla, pití a fén a vyrazili jsme do plavecké. Kamarád už tam se svou dcerou čekal a tak jsme v pluli k pokladnám do plavecké. Chystali jsme se do pánských šaten, když moje Klárka zůstala stát u dámských šaten:"Tati, já chci jít už sama! Můžu?"

"Já chci jít taky!", ozvala se ihned kamarádova dcera, která se jmenuje stejně.

Kamarád měl všechny věci v jedné igelitce, tak se mu moc nechtělo věci přendavat a tak jsme s holkama chvilku smlouvali, že až příště, až bude i druhá Klárka mít svoje věci ve svém batůžku. Kamarád nakonec rezignoval a věci přehrabal a svojí Klárce vyndal a připravil a tak obě holčičky vyrazili sami za dobrodružství do dámských šaten jako velké slečny. Samozřejmě dostaly pár rodičovských instrukcí a my na oplátku dostaly od malé šestileté Klárky a mé osmileté Klárky pohled typu "Už jsem velká".

Moje Lilinka pětiletá Lilinka chtěla zůstat s náma. Zabrala skříňku, vslékla se a nandala plavečky a najedno se ovzalo SOS: "Tatí, ty plavky my nejsou...! Nebudu moc jít plavat!"

Opravdu plavky měla pod prsíčkama a byly jí veliké. V takové situaci si každý otec prostě musí poradit. Už skoro natahovala, pohladil jsem jí a usmál jsem se na ní:

"Pojď sem a koukej! Dva uzlíky to spraví!", udělal jsme nahoře na ramínkách uzel v potřebné výšce a plavky jsem zmenšil a bylo po katastrofě.

"Dobrý, neškrtí tě?!", upravil jsem plavečky.

Odměnila mě úsměvem, dala ručník nahoru a odcupitala do sprch.

Koupání jsem si užili, blbli ve vodě, hráli na babu. Holčičky se fotili pod vodou novým mobilem, který si strejda pořídil a zkoušel kryt pod vodu. Klouzali na tobogánu a klouzačkách. Dvě hodiny uběhly jako voda. Teď měla příjít ta nejobtížnější část.

Obě Klárky, moje i kamaráda, měly samy jít do šaten, samy se umýt, umýt si vlasy, vysušit hlavu, obléknout a v pořádku dorazit za námi. Já i kamarád jsem z toho měli trošku obavu, ale náhodou tam byla i kamarádova dlouholetá kamarádka, která nám slíbila, že na holky dohlídne. I kdyby tam nebyla, tak bychom je stejně pustily, ale takto jsme byli víc v klidu.

Samozřejmě my jsem prošli sprchami a oblíkaním rychleji, než holky. A to i s Lilinkou, které jsem taky myl hlavu, sušil a museli jsme čekat, než se oblékne. Asi pět minu jsme čekali u lavic, kde se oblékají boty a vyšla kamarádovo kamarádka i se svou dcerou.

"Co holky? Jsou v pořádku?", ptal se hned můj kamarád.

"Jo jsou! Vyloženě si to tam uživají!", uklidnila nás, "Mají to tam vyloženě jako párty! Cokoliv jsem jim řekla, tak mě ignorovaly, že pomoc nepotřebujou. Teď si suší vlasy!"

"Nemělo by se jim tohle zararit?! Jak párty?!", řekl jsme žertovným hlasem.

"Jak jim to chceš zarazit?", nandavala si kamarádka boty a podívala se na nás oba šibalským pohledem, "Smiřte se s tím, prostě jste v hajzlu!"

Počítejte s tím, že čím víc budou mít vaše děti zodpovědnosti a volnosti a především pokud jde o holky, tak se smiřte s tím, že jste jako rodiče v hajzlu! Takže mládí v hajzlu, jako rodič v hazjlu...