Výměna narozenin

Jaro je v naší rodině ve znamení oslav narozenin. V jarních měsících slaví narozeniny babička s děda, moje maminka, moje sestra, bratránkové a taky moje prvorozená dcera. Právě tento víkend měla narozeninovou oslavu. Je to osm let, co malá holčička s velkýma modrými očima vlítla do života a překopala ho od základů. Jakmile jsem jí dostal náručí změnilo mě to vnitřně v tom jediném okamžiku. Sliby, které jsem jí v ten okamžik dal jsou na celý život. Nevěřil jsem na Lásku na první pohled, ale s mou první dcerou jsem jí zažil poprvé. Podruhé s její sestřičkou a od té chvíle Klárka se svou pětiletou sestřičkou mění můj život prakticky denně.

Týden před narozeninami Klárka přišla, že si Lilinkou narozeniny prohodí, že ona je bude mít v Listopadu a Lilinka teď v Květnu místo ní. Na můj dotaz „Proč?“, jsem dostal jednoduchou odpověď, protože Lilinka se na narozeniny už teď těší. A je to pravda, protože Lilinka se na svoje těší od Února. To měla svátek, takže další možnost získat nějaký dárek je až na její narozeniny v Listopadu. A tak nás neustále zásobuje dotazy typu: „Víš, co bych chtěla k narozeninám?“

Je pravda, že Klárka svou radost z blížících narozenin nikdy nedává. Na otázku, co by si přála k narozeninám většinou odpovídá, že nic nechce, že všechno má. Naproti tomu Lilinka vždy vyjmenuje celé hračkářství a nezapomene k tomu dodat jaký chce dort a jak by měl vypadat.

Teď o víkendu, den před Klárky oslavou narozenin jsme jeli z oslavy narozenin a grilovačky mých bratranců. Díky počasí se grilovalo a slavilo spíš v garáži, ale bylo to fajn. Spousta jídla, spousta dětí, spousta rodinné zábavy.

Když se tak na to koukám, tak většina zábavných diskuzí mých dětí se odehrává v autě. Nevím, co to stimuluje, ale dá se očekávat, že jakmile se jedno z mých dětí zakouká vážně z okna, tak buď začne velká legrace nebo přijde s nějakou hlubokou myšlenkou.

Tentokrát se diskuze vedla kolem Klárky narozenin. Klárka vzadu švitořila, jestli dostane nějaké dárky, které si přála a jaký si přeje dort a který byl za ta léta nejlepší.

„Zítra má vlastně narozeniny Lilinka, že jo? Vy jste si narozeniny prohodily.“ Hodil jsem časovanou bombu

na zadní sedadla auta.

Lilinka se toho hned chytla:“ Jo to jsou moje narozeniny a všechny dárečky dostanu já! Super!“

„No, to ne! Já jsem starší, já jsem se narodila v květnu!“, bránila se Klárka, „Já mám narozeniny!“

„Ne, já jsem starší, já mám narozeniny!“, ignorovala Klárku Lilinka a šibalky se na mě dopředu usmála.

„Ne, já jsem starší, já už chodím do školy!“, snažila se argumentovat Klárka.

„Já jsem starší, já chodím na vejšku!“, přetrumfla malá sestřička školačku.

„A já jsem už jsem v důchodu!“

„A já už jsem po smrti!“

„A já, a já…“, nevěděla, co má Klárka ihned říct a nakonec to tam docvaklo a kruh života se uzavřel.

„A já už jsem PO HOUBÁCH!!!“, vyhrála Klárka.

Na to už neměla Lilinka, co říct, protože NA HOUBÁCH už byla a PO HOUBÁCH už nic asi není. Uznala, že narozeniny jsou Klárky a tak jsme mohli oslavit narození života Klárky ve správném termínu. Dostala spousty dárků, výborný dort v podobě jednorožce a bylo na ní vidět, že je šťastná.

Klárka ač je to holčička, tak nenosí moc šaty, ale na oslavu si je vzala. Uvědomil jsem si, jak moc vyrostla a jak moc jsem vděčný, že mohu být svým dětem na blízku a sledovat je u toho, jak rostou a jak moc velké mi nastavují zrcadlo. Nerostou rychle. Jen bych chtěl sobecky víc času, abys si mohl všechny ty chvíle s nimi užít.