V Sobotu pošta nechodí

Moje maminka si oblíbila nakupování na internetu v Německu v jednom online shopu, který tady v České republice není. Maminka jako každá žena miluje boty a tyto boty tady nejsou k sehnání. Jsou pohodlné, jsou krásné, ručně dělané a když už je tady seženete, tak stojí o polovinu víc. Takže to dělá tak, že si je objedná v obchodě v Německu a přes službu, která zřídí P.O. Box v Německu je pak nechá zaslat do Čech. Tedy spíš to probíhá, tak že si je vybere a já to pak musím technicky zajistit od zaplacení až po přeposlání. Maminka se stále obává, aby něco nepokazila a já to rád pro ní rád udělám.

První objednávku jsme udělali hned po tom, co byla po operaci nohy a chodila o francouzských holých. Nedokázal jsem pochopit, proč si moje maminka, která chodí na rehabilitaci a sotva chodí musí koupit boty na podpatku, které vlastně ani nebude moci nosit, ale bylo mi vysvětleno, že to jsou vlastně bačkůrky a že tomu vlastně nerozumím. A to je vlastně pravda! Chodím v teniskách.

První objednávka z P.O. Boxu tu byla za dva dny a to byl koronavirus a tu, co jsme dělali nyní, tak ta přišla do P.O. Boxu v pátek a já objednával doručení do ČR v 15:00 s tím, že je možností doručení v Sobotu. Nevěřil jsem, že to v Sobotu dojde. To popíralo veškerou fyziku možného doručení. Nehledě na to, že balíček přebrala Česká pošta. A světe div se v Sobotu ráno po osmé ráno zvonil telefon a vezli balíček. Zázrak!

Připomnělo mi to příběh s Klárkou, která by byla překvapená, že balíčky chodí i v sobotu. Naštěstí je v tuhle chvíli na dovolené s druhou babičkou.

Ráda vybírá schránku, protože očekává balíčky s Činy, odkud objednávám zbytečnosti a blbůstky z Ali, nebo jí chodí vyrábění z Ameriky.

Šli jsme tehdy hlavních vchodem kolem schránky k babičce na sobotní oběd.

„Tatí, podíváme se do schránky?!“

„V Sobotu balíčky a dopisy nechodí, Klárko.“, odpověděl jsem

„To je škoda…“, sklonila hlavu posmutněle.

„Ty jsi si něco objednala?“

„No všechno! !“, vyskočila radostí, měla rozvernou náladu , „Všechno, co jsem si přála!“

Rozmáchla rukama, aby podtrhla velikost své objednávky.

„A co nejvíc?“

„Nejvíc bych si přála, mít možnost o všem sama rozhodovat!“, vyslovila přání malá rozumbradka.

Nebyl jsem si jistý, že by se nám to všechno vešlo do schránky.

„Neboj až budeš velká, tak budeš rozhodovat sama a o všem.“

Nezapomněl jsem ale výchovně dodat,“Ale není to taková zábava, jak si myslíš!“

„Fákt?!!“, pokračoval rozverně.

„A proč si to vůbec přeješ, Klárko?!“

„Abych mohla komandovat vlastní děti!“

Tak to zábava je a veliká!!! To jsem jí však neřekl…