Seznamka pro táty se střídavkou

Na záčátek musím uvést, že toto není seznamovací inzerát. Je to jen povzdechnutí, chlapa a táty. Nic víc, nic míň.

Moje holčičky se v létě rozhodly, že chtějí miminko. Ne jako hračku, ale živé. Taky rozhodly, že já budu ten kdo jim to miminko pořídím. Může za to můj nejlepší kamarád, kterému se narodila dcera. Holčičky měly možnost si jí pochovat, postarat se o ní a pohrát . Vysvětlil jsem jim, že nic nemám proti tomu, aby měli sestřičku a že jsem vždy chtěl tři dcery. Králové z pohádek měli taky tři dcery. A přihodivším nápadníkům bych pak mohl říkat Slunečník, Měsíčník a Větrník. Holčičky se začaly radovat, že budou mít sestřičku. Zastavil jsem je a upozornil, že k tomu, aby mohly mít sestřičku ( nebo bratříčka), tak nám něco důležitého chybí. Zapomněly, že na výrobu sourozence, nemám maminku.

Obdivuju své kamarády, které mají děti ve střídavé péči jako já a seznamují se vcelku poměrně lehce. Jdou na rande, druhý den už mají ctěnou dámu doma i s jejími i svými dětmi. Nabyl jsem tedy dojmu, že seznamování může být jednoduché. Tak jsem to taky zkusil, když jsem si myslel, že už jsem připraven. Založil jsem si profil na několika seznamkách a zkušenost, která mě tam čekala mě ujistila, že připraven nejsem.

Nacházel jsem tam spousty žen, které si mysleli, že se chci seznamovat především s jejich dětmi. Musel jsem jim vysvětlovat, že se chci seznámit především s nimi. Předpokládal jsem, že je jaksi dobrým zvykem děti nebrat na první rande. Našel jsem tam někoho s kým jsem si rozuměl, ale nepřišel mi na rande.. Uháněla mě slečna, která se chtěla rozejít s přítelem a byla pod dozorem městského úřadu, protože byla nesvéprávná. Psal jsem si s krásnou maminkou o tom, že mám rád sushi a taky jsem se ho naučil připravovat. Hned jsem se dozvěděl, že když koupila ona kurz na sushi pro sebe a svého bývalého, tak se s ní rozešel. Zajímavá se snažila být slečna, která na seznamce vlastně nechtěla být, protože profil jí založila kamarádka. Stále odepisovala, ale na kávu jsem ji nedostal. Poslední zájemkyně o seznámení byla jako zjevení, protože napsala sama, dvě zprávy a chtěla se setkat. Nakonec to bylo znamení, kvůli kterému jsem všechny seznamky zrušil. Den před setkáním to zrušila, protože jí umřela babička na Covid.

To všechno vás vede k otázce, proč já? Jednoduše jsem usoudil, že to je mnou a je to vše znamení, abych se ještě neseznamoval. Hlavně to poslední. Všechny seznamky jsem zrušil a řekl jsem si, že až to přijde, tak to přijde. Cítil jsem se jako můj oblíbený hrdina Johny ze seriálu Kobra Kai. Mluví tam o tom, že dřív před internetem bylo vše jednodušší. Stačilo jít do baru, vyhlídnout si holku, která se vám líbí, narazit do ní a polít jí pivem. Zjistil jsem, že jeho pocity sdílím.

I když já možná ještě připraven nejsem, nebo jsem nevrazil do té správné ženštiny, tak moje holky se rozhodly, že mi najdou vhodnou adeptku pro jejich sestřičku. Musím uznat, že na to šly systematicky. Nejdřív se mě ptali, jaké holky se mi libí? Jaká by taková holka měla být? Ptají se mě průběžně a myslím, že si dělají nějaký filtr. Od té doby, jak se někde potkám s nějakou ženou, tak na mě významně pomrkávají, chichotají se, povzbuzují mě. Mám vlastní seznamovací fanklub.

Je to vtipné, když se bavíte z prodavačkou a než vám vystaví účtenku, tak prohodíte pár milých slov a ze zdola, nebo zpoza rohu se vynoří ruce s palcem nahoru a hned zatím vyzubené vlasaté hlavy.

Byly jsme nakupovat bačkůrky. Prošli jsem všechny krámy s botami. Samozřejmě jsem se vrátili hned do toho prvního, protože holky chtěli vidět všechny krámy a jejich nabídku s bačkůrkami.

Vzal jsem bačkůrky a šel platil. Na pokladně měli vystavenou ceduli „Zeptejte se Franze!“. Prohodil jsem s prodavačkou pár vtipných průpovídek na téma, jak je možné se zeptat někoho, kdo tam není a že jediného prodavače bot, kterého známe je El Bunda. Paní prodavačka mi nabídla, že jí klidně můžeme říkat Franz. Opáčil jsem, že když má tak hezké jméno, tak by byla škoda. Zasmály jsme se, zaplatil jsem a šel.

Klárka se ke mě venku naklonila.

„Takhle nikoho nesbalíš“,dala mi najevo zklamání, „To bylo slabý!“

Chtěl jsem jí odpovědět, že paní neměla v ruce pivo, abych do ní mohl strčit… ale to by nepochopila. Tak jsem se jenom smál.

Doufám, že až příště dostanu hodnocení, tak to bude pochvala, že mi to balení jde. A tak poznám, že to bude i ta pravá.