Puberta přichází…

Mám obavu z puberty svých holčiček. Asi to pramení z toho, že jako kluk, muž, chlap mám osobní zkušenost, jak probíhá puberta u mého pohlaví, ale nemám vůbec žádné povědomí o tom, jak probíhá puberta u holek, žen a dívek. A to mě trošku děsí. Děsí mě to o trošku víc, že dívky dospívají dřív. A tak to přichází ve věku, než by to člověk čekal nebo si to přál.

Začínám pociťovat, že na mojí prvorozenou osmiletou dceru již puberta přichází. Pomalými krůčky se puberta vkrádá mezi mě a mou malou roztomilou holčičku. Začíná být drzá, začíná mi odsekávat, zkouší mi vzdorovat, používat ironii, má svoji hlavu, chce být chytřejší než já, chce být dospělá a samostatná. A občas tohle všechno najednou a přiznám se, že je velmi těžké pro mě zachovat chladnou hlavu.

Uklízel jsem kuchyň, dával nádobí do myčky a Klárka se kolem mě ochomýtala a dožadovala se pomoci. Nechal jsem jí tedy uklízet nádobí do myčky: „Víš, já tak ráda pomáhám a uklízím!“, řekla s nadšením, když dávala věci do myčky, „Ale ne jako u sebe v pokojíčku, ale s věcma, co dělaj dospělí.“

„Hmm, to je zajímavý!“, utíral jsem linku a musel jsem se pousmát, „Ale měla bys projevovat stejné nadšení jak pro úklid myčky, tak pro úklid pokojíku, tak třeba pro učení!“

„Hmmm…, podívala se do myčky, jako že tam něco hledá, „Co jsi říkal?

Zopakoval jsem jí to a dal jsem důraz na to učení.

„Jo jo! Už jsem ti řekla, že máš…“, zaváhala, pronikavě se na mě podívala a ukázala, „Máš hezké chlupy!?“

Vykolejila mě, otočila se na podpatku a zmizela, jak pára nad hrncem. Myčka poloprázdná!

Lilinka poslední dobou má potřebu mi říkat, že mě má ráda. Ne že by to dřív nedělala, ale teď je to častější než dříve. Náhle se ke mně rozeběhne, obejme a řekne: „Tatínku, já tě mám ráda.“

Já jí to samozřejmě opětuju. Klárka samozřejmě tu potřebu nemá, protože už je velká. Jeli jsme nakoupit koloběžku Lilinkce k svátku. Stáli jsme ve výtahu. Lilinka mi zase vyjádřila, že mě má ráda a objala mě. Klárka se provokativně postavila o stěnu výtahu, podívala se na mě zpříma: „Já tě ráda nemám!“

„V pohodě! Já tě rád mám! Nic si z toho nedělej!“, hned jsem jí odpověděl, ani jsem nehnul brvou. A ještě jsem dodal: “ A vždycky mít rád budu!“

Nasedli jsem do auta a jeli pro kolobrndu. Klárka se najednou ze zadu zeptala: “ Tatí, kdy začíná puberta?“

„Miláčku, to je velmi zajímavá otázka. To je různé… U někoho dříve, u někoho později. Mám pocit, Klárko, že u tebe už začala.“

„A jak se ta puberta projevuje?“, zajímala se Lilinka.

„No většinou to začíná, tak že ti tvoje holčička řekne, že tě nemá ráda…“, mrknul jsem do zádu na Klárku.

„Pak ti řekne“, a to jsme řekli s Klárkou společně stereo, „ŽE TĚ NENÁVIDÍ!“

„NO a pak to pokračuje dalšíma mnohem horšíma větama, které doufám, že od vás nikdy neuslyším.“

Klárka se usmála, jako že ví.

„Jako třeba, jdi mi k šípku!!“, zavtipkoval jsem.

Tak první fázi mám za sebou. Vím, co mně čeká v té druhé. Třetí fáze je nejhorší, to se dostanu na místa, kde slunce nesvítí. No a když to přežiju a projdu zkouškou jejich puberty s čistým štítem, tak mě moje děti za odměnu pošlou do domova důchodců a budou mě tam chodit pravidelně navštěvovat.