Pohledy


Jsou věci, které vás cestou životem ovlivní a ty pak promlouvají do vašeho života. U mě jsou to třeba knížky a filmy. Tedy hlavně příběhy. Příběhy, které ve vás vyvolávají pocity jakou štěstí, touha, radost, úsměv. Po přečtení nebo shlédnutí takového příběhu mám pocit, že chci létat, měnit svět, chuť se zamilovat, být lepším člověkem, nebo tvořit.

Jedním takovým příběhem a filmem byla Amélie z Montmartru. V tom filmu najdete asi všechno, co takový film má mít a hned několik příběhů, které vyvolávají výše zmíněné pocity. Pro mě je to esence dobrého příběhu. Film je to sám o sobě kouzelný, do hlavní hrdinky by jste se toužili zamilovat, kamera je prosluněná a veselá a hudba je francouzsky hravá. Je to dokonalý film na první rande i jakékoliv výročí, pokud už máte 100x ohranou Lásku nebeskou.

Minulý rok, když jeli holčičky na týden na cheer soustředění, tak jsem přemýšlel, jak jim ozvláštnit posílání pohledů. Jako dítě jsem byl rád za každý pohled, který jsem na tábor nebo do ozdravovny dostal a vždy jsem se na pohledy těšil. Čím byl pohled originálnější, tím větší radost byla. Tedy pokud na pohledu nebyl pejsek, kočička, koníček. Zvířátka byly jen pro holky. Ale pokud na pohledu byl Chip a Dale nebo Mickey Mouse, nebo Transformeři tím byl ten pohled i víc cool. Vysvětlujte to ale babičkám.

Vzpomněl jsem si na  Amélie z Montmartru, která Svého otce přesvědčí, aby si splnil svůj sen a cestoval kolem světa s pomocí jeho zahradního trpaslíka a své kamarádky letušky. A to tak, že nechá cestovat trpaslíka cestovat kolem světa a fotí se u světoznámých míst jako TajMahal nebo socha Svobody a trpaslík posílá tatínkovi svoje fotky jako pohledy se zdravicí. To tatínka nakonec vyburcuje k tomu, aby nakonec taky cestoval.

Moje holky milují PetShopáky, což jsou takový malý pumprlíci, v podobě různých zvířátek a L.O.L panenky. Položil jsem si tedy otázku, jak by bylo těžké v dnešní době nechat tyhle hračky cestovat a posílat pohledy ze známých míst? Odpověděl jsem si, že potřebuju jen správnou aplikaci a zvládnu to i v mobilu.

Nafotil jsem pár fotek L.O.L panenek a PetShopáků a jejich lodi a naklíčoval je na pár známých míst. Takže hračky se vydaly lodí na moře a do Paříže na Eifelofku a na šikmou věž Pise. Dokonce jsem vytisknul lístky z Eifelofky, z areálu v Pise a dal je do PetShopácké lodi, aby holčičky měli dokonalou iluzi, že hračky opravdu byly na výletě. Na každý pohled jsem napsal nějaký vzkaz od Lolek od Petschopáků a čekal jsem jejich reakci.

Když přijeli, tak nebyl žádný ohlas a žádná reakce. Čekal jsem, že přijdou a řeknou něco takového jako: "Tati, víš, kdo nám psal?", nebo "Tati, my jsme dostávaly pohledy od Lolek a PetShopák!"

Nepřišlo naprosto nic. Musel jsem při vybalování kufru pohledy nenápadně najít a začít jako číst. A překvapeně zvolat: "Jé vy jste dostávali pohledy od Petshopáků a Lolek!"

"To bylo od Lolek? ", zeptala se radostně Lilinka.

"My víme, že jsi to byl ty!",řekla lakonicky Klárka.

Nemělo to ten efekt, který jsem chtěl. Nebyl to ten filmový efekt. Chtěl jsem, aby věřili, že jejich hračky v jejich nepřítomnosti cestují po světě. Byl jsem trošku zklamaný a naštvaný. Moje očekávání nepředčilo realitu. Náhle se ke mě Klárka otočila objala mě a dala pusu na tvář. Tohle bylo lepší, než moje očekávání

V tu chvíli jsem si uvědomil, že je důležité, že z toho měly radost. Obě. A hlavně, nikdo jiný stejné pohledy nedostal. Taky bylo důležité, že já měl radost při tvoření. Dělal jsem něco navíc pro své děti.


Takže tenhle rok jsem vymyslel, že vytvořím zase něco nového. Napadlo mě, že vezmu oblíbené pohádky holčiček a obličeje hlavních postav nahradím jejich. Zase stačila jednoduchá aplikace a pár fotek. Takže Klárka a Lili mohla být Alex a Katie, mohl jsem z nás udělat Šmouly, Lilinka mohla být na plakátě Dora a ztracené město, nebo čarodějka z Bradavic. Zase z toho byla velká radost. Nás všech!