Nejkrásnější hádanka


Každé léto jezdíme s holčičkama do Zoo.  Je to tradice, kterou si pamatuju už z dětství. Každý rok jsme navštívili nějakou Zoo s mou mamkou a mou sestrou a to samé děláme i teď nyní s holčičkami. 

To léto jsme byli v Zoo v Práglu s babičkou a mou sestrou. Lilince byli 2,5 a Klárce 5. Zoo jsme si užili. Domu z Prahy jsem jel s dětmi a tetou "Bramborou". Na vysvětlenou teta je moje sestra a přezdívku "Brambora" ji daly děti, protože každého zdraví "Ahoj Bramboro". A je jedno jestli Vám je 3 nebo 90, takže Vás tak prostě pozdraví. Takže se stalo, co se stát muselo. Klárka s Lilinkou dali tetě tu nejprozaičtější přezdívku -"Teta Brambora ".

Cesta z Prahy trvá autem bez malá asi hodinu a pokud nechcete zažít cestu plnou kňourání, fňukání, stavění na záchod a stálého vyptávání typu "Už tam budem?", tak je potřeba malé mluvící oslíky zabavit.
Zpívaní oblíbených dětských písniček nám ukouslo tak polovinu cesty, ale když už jsme 2 x Chytili na pasece motýlka, 4x Najednou a 3 x skákal PES přes oves a do toho 5x odbyla Pátá a na cestu svítilo 6x Sluníčko,Sluníčko a završil jsme to hity z " Trollové" a "Já, padouch" a tucty dalších.
Pak byl chvilku klid, když se začaly vzadu vrtět, tak Teta Brambora vymyslela, že budou s Klárkou hrát na hádání. Liluška ještě neuměla v tu dobu dávat hádanky, ale už se snažila aspoň hádat, tedy vhodná zábava do auta. Teta určila, že se budou hádat zvířátka ze Zoo. V Zoo jsem byli, tudíž je měli ještě v živé paměti. Teta Brambora začala : "Jé to velké, plave to ve vodě. Viděli jsme to ponořené celé ve vodě, koukal tomu je čumáček..."
"Hmm, tak to nevím!", ozve se zezadu ze sedačky Klárka.
"Dělá to bobečky do vody..."
A to už Klárka věděla, protože se podivovala, že si hroši dělají bobky do bazénu.
"Hróóóch!", ozve se zezadu.
"Správně! Teď ty!", pobídne Klárku teta.
"Dobře!", zavrtí se Klárka důležitě vzadu v autosedačce.
"Je to... Je to... Je to šedý! Má to velký uši a píská to. Co to je?"
"Slon!?", zkusí to váhavě teta.
"Teto, ten přeci nepíská!"
"Tak nevím...", ségra na mě tázavě koukla, zda nejsem chytřejší, ale jen pokrčím od volantu rameny. Taky nevím, co píská a má to velké uši. Tedy tajně jsem pomyslel na pískajícího slona.
"Vzdávám se!"
" No přeci myš, teto!", odpoví samozřejmě Klárka. Sice jsme žádné myši v Zoo neviděli, ale...
"Tak říkej, teto, další, hádanku!"
Teta se nadechne a...:
"Ne já!!!"
Lilinka z vedlejší sedačky se hlásí o slovo: " Já budu žíkat ádantu"
"Tak povídej, Bramboro!"
Nejmenší brambora se důležitě zavrtěla v autosedačce, udělala dramatickou pauzu, rozhodila ruce do stran a spustila hádankovou rychlo smršť:

"Je to modvéé a je to PES? Co to je?!?" 

S tetou bramborou jsme se na sebe podívali, podívali se dozadu. Hrobové 3 vteřinové ticho!

Auto explodovalo smíchy! Lilinka jenom nechápavě koukala, ale smála se s námi.