Nedrážděte malého štíra bonbonem
Matka mých dětí měla mecheche s kamarádkou, která měla narozeniny a tak jsem byl tak hodný a slíbil se postarat o naše holky. Nechtělo se mi vařit a tak jsem vzal svou malou ségru, tedy už není tak malá, je jen o 9 let mladší, a holky na véču.
Holčičky se oblékaly a jak viděli oblíbenou tetu, tak byly rozjívené. To vedlo k nelibosti naší maminky, která už se těšila až vypadneme pryč, aby mohla začít juchanda s kamarádkou. Tak jsem se mezitím tím halekáním „Teto tohle a tamto“ dozvěděl, že Lilinka nesmí už nosit do školky hračky a že Klárka někde nechala náušnice. Obě holky se náhle uklidnily a šlehly po mě a tetě provinilým pohledem. Samozřejmě mě zajímalo, proč nesmí Lilinka nosit hračky do školky. Lilinka vyměnila hračku, kterou dostala od Ježíška za bonbóny. Lilinka má ráda sladké, to má po mě. Ale nepamatuju si, že by moje záliba v sladkostech někdy vyústila v takový obchodní talent. Já jsem raději všechno sežral. Samozřejmě jsem je obě trošku vyplísnil, za bonbóny i náušnice, teta si taky přisadila svým neotřelým humorem a jeli jsme na večeři.
Moje drahá sestra, které holky říkají Brambora, ráda holčičky škádlí a tak jí to samozřejmě nedalo a začala se Lilinky vyptávat za kolik bonbónů a co vyměnila. Dostala z ní jen, že to byl nočníček pro panenky a že to byly bonbóny. Jinak na vyptávání moc nereagovala a zachmuřeně se koukala z okna.
Tetě Domče to nedalo a tak pokračoval v rýpání trošku dál.
„Brambrůro, a mě by jsi taky vyměnila za bonbóny?“
Ticho
„To by asi bylo bonbónků…!!!!“, ocenila se oblíbená teta.
Vzadu zase ticho. a čtyřletý mračoun v okně.
„Asi hodně, viď?“
Ticho zlověstně narůstalo a čtyřletý mračoun v okně narůstal s ním.
„Tak vyměnila bys mě za bonbóny nebo ne?“, zatlačila na pilu teta.
„JO!“
„A za kolik?“, otočila se na Lilinku teta plná očekávání.
„JEDEN!“
A to jeden si vychutnala s velkým gustem.
Z toho plyne jednoduché ponaučení! Nedrážděte malého štíra. Obzvláště pokud jde o bonbon.
