Narozeniny v nemocnici

08.11.2020


Minulý rok jsme Lilinky páté narozeniny oslavili, tak nějaká napůl. Měli to být první její party narozeniny v herničce, ale protože v našem městě zavřeli jednu z herniček, tak najednou termíny na narozeniny byly ve všech herničkách přecpané a tak se musela Lilinka o herničku dělit s jinou oslavou. V týdnu, kdy se měla konat rodinná oslava, tak jsme skončili s Lilinkou v nemocnici s akutní bronchitidou, takže jsem museli oslavu v kruhu rodinném odložit. I tak si myslím, že si narozeniny užila a nenechali jsem si to všemi těmi inhalacemi a kašlíky zkazit. V nemocnici se dají taky narozeniny oslavit. Díky naší rodině ala "Hujerovic" měla Lilinka jednu návštěvu za druhou, každá přinesla nějaký ten dáreček a hned ty narozeniny byly zase o něco radostnější. 

Už to, že jí je šest let, příští rok půjde do školy a v návaznosti na minulý roku, jsem to chtěl tento rok své mladší dceři vynahradit. Měla mít velkou oslavu v herničce , měl přijít i kouzelník a všechno si to měla užít se svýma kamarádkami ze školky. Vše podle přání malé treperendy. Tak to mělo být, kdyby nebyl Covid. Ten nám do toho trochu hodil vidle.

Díky všeobecnému veselí kolem Covidu se museli všechny plány zrušit. Oslavili jsme tedy narozeniny malé šestiletky zase v kruhu rodinném. Tento rok jsme nemocnici vynechali. I tak měla Lilinka velmi specifické požadavky na narozeniny, které v takovéto situaci mohla mít.
 

Mám to štěstí, že před narozeninami Lili chodí všechny katalogy s Vánoční nabídkou přímo do schránky přímo s pravidelnou platností. Takže co se týče dárků, tak mi zaškrtala dobrou půlku stránek, co by si přála. Na otázku, co by si přála nejvíc, jsem vždy dostal velmi rychlou a prostou odpověď: "Všechno!"

Do hračkářství jsme pak chodili jako do galerie (dokud to šlo). Taky jsem měl tendenci se zeptat, co se jí líbí a jestli něco z toho by nechtěla k narozeninám. Dostal jsem zase velmi strohou odpověď: "Ticho! Vybírám!"

Dobrou hodinu jsme spolu vybírali dort. Oproti Klárce, která prostě ukázala na fotku z katalogu dortů a řekla ten chci a ovocný a hodně ovoce a bylo za pět minut hotovo. Tak Lilinka si nadiktovala extra čokoládový, ovoce jen po okraji a jen jahody, aby je mohla olupovat. Vesmírnou polevu, která se jako třpytí, ale ne moc, nápis Lilinka a čísílko 6 a nahoře Jednorožec ve výskoku. Jenom půl hodinu jsme hledali vzhled té správné vesmírné polevy, jak by měla vypadat. Dalších patnáct minut jsem jí rozmlouval Jednorožce ve výskoku a zbytek už byla jen formalita . Domluvit se na příchuti a ujistit se, že je to tak jak to chce. Pro dort jsem jeli spolu a paní cukrářka dostala pochvalu, protože dort předčil Lilinky očekávání: "Je krásnej! Jsem ani nedoufala, že tak bude vypadat!"

Oslava se povedla, dort byl vynikající. Na oslavu přišla nejbližší rodina. Lilinka dostala spousty krásných dárků, které si přála jako Lego Friends Dům na stromě, Poopsie Duhovou Panenku a knížku, která je jen o ní a spousty další drobností.


Odbyli jsem si všechny ceremoniály, sfoukli se svíčky, rozbalily dárky, děti si hrály. U stolu si hráli moji bratránci s těhotnou panenkou Stefi a jejím panákem mužem. Svlékali panáka a panenku a hráli si jako puberťáci. Všimla si toho Klárka a přinesla jim všechny panenky a barbíny, co mají na stůl. Vzápětí donesla i všechny oblečky pro ně. To se samozřejmě mým bratrancům líbilo a pubertální veselí strejdů pokračovalo. Klárka strejdům asistovala a případně jim vysvětlovala, který Ken patří ke které Barbí a tak.

Barbíny a Kenové se začali svlíkat a převlíkat. Bojovat a tancovat. Strejdové s nimi dělali různé blbiny a náznaky oplzlostí. Jejich manželky seděly opodál a jen je pobaveně pozorovaly.

"Klárko, hele, takhle má kalhotky s motýlkama!"

"Hmmm", odbyla Klárka jednoho ze strejdů a dál oblíkala nějakou panenku.

"Klárkou, koukej! Ta Barbí má fakt kalhotky s motýlkama!", snažil se svůj entuziasmus převést na mou dceru můj starší bratránek,"Koukej!"

"Fakt strejdo? Tohle tě opravdu zajímá?!", podívala se na něj vážně a vážně mu to i řekla,"To je mi líto tvé ženy!"

O bujaré veselí bylo postaráno. Tohle manželky už nemohly ignorovat , všichni jsme vybuchli smíchy. I ony přišly s tím, jak si hrály s barbínami. Obzvláště inspirativní byla historika jedné z nich o tom, že jako malá si hrála na kadeřnici a střihala panenkám vlasy.

Náhle se u tety objevila Kárka s panenkou.

"Tahle se mi nikdy nelíbila!"

"Proč?", nechápala teta, mě to bylo jasné hned, " Vždyť je hezká!?"

"Nelibí se mi jak kouká....!", osvětlila Klárka,"Tak já jí ostříhám!"

A bylo. Oškubala jí jako slepici. Chtěla jí ostříhat na mikádo, ale nakonec to dopadlo, že je panenka spíš na kluka.

"Dopadlo to dobře,! Myslela jsem , že výsledek bude horší!", ohodnotila Klárka svoje první stříhání panenky.

A tak dopadli naše další narozeniny naší male šestiletky. Měl jsem trochu obavu, že bude Lilinka zklamaná, že nemám super oslavu s kouzelníkem a kamarádkami. Spíš to bylo líto víc mě, než jí. Já jsem nikdy takové narozeniny neměl, protože nebyly takové možnosti. Vím, že si tyto narozeniny užili a měla radost. Kouzelník bude příště. Nakonec oslavit narozeniny s rodinou a lidmi, co máte rádi, je to nejdůležitější.