Modrá je... Hrneček

Uspávat děti je teror. Uspávat moje děti je teror. Vaše určitě taky, nedělám si iluze, že někde je to jiné. Obzvláště pokud máte holčičky, které se vším mají pořád problém a pořád se haštěří a pořad něco chtějí a  vyžadují Vaší přítomnost. Ideální stav by bylo vykoupat, do pyžámek, přečíst pohádku, večerníček nebo jinou krátkou pohádku s pohyblivými obrázky, mlíčko, vyčisti zuby a  spát. Nejpozději by měli ty dvě malá raptůřata v 20:00 spát.

Pokud by děti byly po 30 km procházce, nespaly by odpoledne, neměly by k svačince cukrovou vatu a bonbóny, tak by určitě v danou dobu určitě usly, možná i dříve. Asi jsem na svoje děti měkkej. Nebo prostě jsou to sovy po mě, ale usínají spíše o hodinu později, takže v 21:00 večer.

Dříve to bylo krušné v tom, že se před spáním hádaly jakou pohádku si pustí před spaním nebo jaký hrneček, která bude mít. Vybírat u nás pohádku je výsostné privililegium, stejně jako mít modrý hrneček. Nedej bože, když některá vybrala pohádku a ještě měla modrý hrneček s mlíčkem. Byl jsem nejhorší táta na světě, dostal jsem to náležitě vědět pohledem a samozřejmě jsem se pak tak i cítil. Ono se u náš večer před spaním všechno točí okolo modrého hrnečku. Jestli byste hledali hlubší význám, proč zrovna "modrej", tak prostě jen proto, že je modrá je hezčí barva.

Naštěstí řešení přišlo brzy samo, jak se ta menší, Liluška, naučila princip hry Kámen, nůžky, papír. Nejspravedlivější řešení, které u nás vyřeší 99% problémů. Od nasazení KNP se můžu směle korunovat otce Krále s přídomkem spravedlivý. Kdo vyhraje Kámen, nůžky, papír vybírá pohádku. Ten kdo prohrál má jako cenu útěchy modrý hrneček. Jak z oblibou říkám svým princeznám "Královské dělení" v praxi. Samozřejmě metodu KNP aplikujeme i n

Toho večera, jsem se rozležel na gauč jsem dostal malou jazykovou lekci. Přišla tehdy třiletá Liluška, že chtějí s Klárkou mlíčko. Na pohádce na dobrou noc se kupodivu shodli, takže jsme nemuseli aplikovat metodu KNP. Trošku jsem se obával, že budeme bojovat o modrý hrneček,ale Lilinka naštěstí přišla už s barevnou objednávkou sama:

"Kvárka bude mít modvej a Já budu mít ovandžo...", zasekla se.

"Džo- dž -vo-vej...", pokračovala v jazykové equlibristice. Rozesmála mě to a sebe skoro poprskala. Nechal jsem jí a čekal jsem, jak si s tou "oranžovou" poradí.

"Jakej, že to chceš hrníček?, zeptal jsem se pobaveně.

Nenechala se rozhodit a s noblesou tříleté slečny a sobě vlastní grácií se opřela o linku a povídá: " Klárka chce blůůů (blue) jako modvej a já chci ovrindž (orange) !!! Jasný, táto?"

Jasný! That's made my day!