Malá evoluční bioložka

Jako rodič nechcete opakovat chyby svých rodičů. Víte, že některé věci vaše rodiče nedělali špatně, ale chcete je prostě dělat jinak. Ne možná lépe, ale jinak. Rodičovství se nedá naučit. Nikdo vás na něj nepřipraví, nikdo vám neřekne, jak to dělat správně. Narodí se vám dítě a spoustu věcí děláte, protože si myslíte, že jsou tak správně. Spousty věcí děláte, protože je tak dělali vaše rodiče. Spousty věcí děláte, protože je nechcete dělat jako vaši rodiče. Hledáte si vlastní cestu, jak být, co nejlepším rodičem pro své děti.

Jednou z těch věcí, kterou jsem chtěl dělat věci jinak bylo, že jsem chtěl se svými dětmi upřímně mluvit o tom, jak přišly na svět. Obzvláště protože jsou to holčičky. Sexualita a otázka sexu je myslím důležitá. Když já byl malý, tak sexuální výchova u nás v rodině probíhala tím způsobem, že jsem dostal k Vánocům knížku Sexuální výchova 6-9 let, a to bylo vše. Kniha to byla hezká. Byly tam hezké obrázky. Obrázky, které znázorňovaly vše. Zbytek jsem si musel domyslet sám. Knížku milovala i moje mladší sestra, která si do ní ráda malovala.

I já jsem holčičkám pořídil takovou knížku. Už název je přívětivější „Jak jsem přišel na svět“. Postup jsem zvolil trochu jiný. Už odmalička si v knížce pravidelně čteme před spaním a pokud mají nějaké dotazy, tak se jim snažím vše vysvětlit. Bavíme se o tom otevřeně. Nic není tabu. Knížka to samozřejmě popisuje jazykem, který je dětem blízký. A je krásně ilustrovaná. Oproti naturálním obrázkům, které jsem měl ve své knížce já, tato knížka obsahuje dětsky naivní obrázky maminek a tatínků, miminek a vše, co k tomu patří.

Díky tomu není problém se bavit s holčičkami o ožehavých tématech jako je homosexualita, co to je potrat, nebo dětech které jejich rodiče nechtějí, nebo strašák tatínků holčiček největší, a to je menstruace.

Možná právě proto ta menší začala v poslední době začala pokládat různé otázky ohledně sebe a vymýšlet různé teorie toho, jak co vzniká.

Seděli jsme u večeře a koukali jsme na seriál Jurský Park na Netflixu. Lilinka se na mě najednou otočila: „Tatí, víš, jak vzniká Dinosaurus?“

„Nevím.“

„Víš, takovej ten s tím dlouhým krkem.“, pochopil jsem, že myslí Brachiosaura.

„No a jak?“, zajímalo mě.

„To se vezme dlouhej had a pak nosorožec, víš?“ máchala rukama s topinkou a dávala hada a nosorožce dohromady a pak dala ruce od sebe jako by to udělala kouzlo, „A dá se to do vajíčka a pak z toho vznikne brontosaurus!“

Zůstal jsem zírat s otevřenou pusou nad tím kouzlem mé malé evoluční bioložky.

Tento týden jsem myly hlavu. Malá stála ve sprcháči a já jí smýval šampón. Najednou přišla otázka, která se honí každé pětileté holčičce ve sprše, když si myje hlavu:

„Tati, jak vznikli lidi?“

„No, miláčku, lidi pochází z opice?“

„Cože z opice?“, vyhrkla udiveně na celou koupelnu.

„No, některé byly natolik chytré, že se z nich vyvinuli lidi.“

„A opičky v ZOO jsou lidi?“, otočila se na mě s obavou.

„Ne, to jsou zvířátka, protože se nestihli v lidi vyvinout. Ale jsou nám v lecčems podobná.“, pokusil jsem se jí jednoduše vysvětlit Darwinovu teorii.

„A já jsem člověk?“

„Samozřejmě, ty jsi člověk!“, potvrdil jsem.

„No jasně, že člověk! Já pocházím z maminky!“, řekla rozhodně skrz proud vody a dodala, “ To není žádná opice!“

Minule zase, když jsme usínali se najednou zvedla a převrátila celou evoluční teorii i s biblí naruby: „Tati víš, jak vznikli první lidi?“

„No, to nevím!“, se zájmem jsem trošku zívl.

„To bylo v ráji, víš? Tam byly Adam a Eva, ale ty nepřišli na svět z maminky jako já! To byly opice! A tak vznikli první lidi!“

Rozmáchla rukama do stran jako, že to je jako fakt.

V poslední době tedy dostávám otázky typu: „Tati, jak dlouho mě znáš?“

Odpovídám stejně.

„Miláčku, od té doby, co jsi se narodila! Byl jsem u toho a miluji tě i Klárku od první chvíle, co jsem Vás dostal do náručí.“