Lilinka vystrkuje růžky
V životě Vašeho dítěte příjde čas, kdy začne projevovat svůj intelekt a začne si uvědomovat svou osobnost. To je ta chvíle, kdy pro Vás jako rodiče to začne být krušné a pro Vás jako otce pokud máte holčičky, ještě těžší. Proč? Protože jsou to prostě holčičky! Začíná souboj mozků a intelektů, kdy sice ze začátků máte navrh a čím budou starší, tak začnete ztrácet půdu pod nohama, protože zjistíte, že v některých ohledech (ne-li ve všech) jsou Vaše děti chytřejší, než Vy. Pro otce, kteří mají holčičky je to těžší, protože prostě mají holčičky. I já mám holčičky, ale útěchou mi je, že v souboji mozků jsem teprv na začátku. Takže jsem stále chytřejší, než ony. Nebo aspoň mám ten pocit.
Mám dojem, že u holčiček se začala projevovat jejich vlastní osobnost kolem tří let jejich věku. Zde jsou tři přiklady, jak je začala projevovat malá Lilinka.
1) Holčičky byly vykoupané a osušené a jako vždy, když vylezou z koupele, tak byly trošku rozjívené. Do vany jdou ospinkané a z vany vyjdou jako znovuzrozené. Je to jako by je člověk děti polil živou vodu. Skákaly z jedné strany gauče na druhou a hambatá těla se mi mihala před očima. Skládal jsem ručníky a několikrát jsem je napomenul, aby se oblíkly do pyžámek. Nic. Skákaly dál a rozverně u toho výskaly. Sednul jsme na gauč a zvýšil hlas: „Nezlobte a oblíkejte se do pyžámek!!!“
V tu chvíli vedle mě přistály dva hambaté sedinky, protože pochopily, že je zle. Klárka se rychle začala oblékat.Liluška hned jak dopadla, mi vesele vysvětlila: „Já nezlobím! Já dělám svandu!!!“
V tu chvíli se na ně nemůžete zlobit a zároveň se ve mě popral táta dítě, který chápe svoje malé nahaté klauny skakající po šapitó a dělající srandu a táta ochranitel, který ví, jaká by to byla sranda, kdyby spadly z toho gauče a rozsekly si hlavu o stůl a pak jsme jeli se vším tím cirkusem do nemocnice. Přál bych si, aby vždy vyhrál táta dítě, ale teď vyhrál ten druhý starostlivý táta a i tak mě to celé rozesmálo. I když jen v duchu.
2) Klárka přišla s Lilinkou, že si chce skládat puzzlíky. Hurá! Ne že bych tak rád skládal puzzle. Myslím, že to je pro každého rodiče vděčná hra, kterou můžete strávit se svými dětmi, i když jste unavení z práce. Může se u toho ležet a můžete se jen tak přehrabovat v placičkách z obrázky a dělat, že něco hledáte a přitom na nic nemyslet. Děti to zabaví, rozvijí to motoriku, logiku a všechny ty věci, které děti potřebují a Vás to moc neunaví.
Stavěli jsme s Klárkou puzzlíky a Liluška se po mě válela a nestavěla. Za to si našla jinou zábavu. Zkušel jsem nazdařbůh dávat vyřezané kousky k sobě. Malá potvůrka si toho všimla a začala si z toho dělat legraci.
„To tam nepatřví!“
Samozřejmě to opakovala vždy, když jsem dal nějakou puzzlíky špatně a měla z toho strašnou švandu a Klárka se přidala.
„Hele, ty malej pišišvore! Ty jsi nesložila ani jednu puzzlíku a budeš mi tu radit?!“, zlobil jsem se na ní na oko, „A ještě se po mě valíš, nic jsi nesložila! Jsi pěknej lenoch!“
„Já nejsem venoch!, položila si vítězoslavně ruce pod bradu,“Já jsem chytvá!“
A ukázala na skoro složené puzzlíky.
Tady jsem pochopil, že moje v tu dobu 3,5 letá holčička se v dnešním světě neztratí.
3) Tohle mám zprostředkovaně od matky mých dětí, ale potvrzuje to, že moje malá holčička bude pěkné číslo. Holčičky s maminkou vybírali nový pokojíček. Klárka v tu dobu šla do první třídy, takže bude potřebovala nový psací stůl a maminka jim ukazovala i postel, která se jí líbí. Palandu, kde se místo uložného prostoru ze spodní postele dá udělat ještě další postel. Holčičkám se moc nové spaní líbilo. Hlavně to, že tam bude další místo na spaní. Klárka se hned ptala: „To by u nás mohl někdo spát?“
„NO samozřejmě!“, potvrdila jí to maminka.
Klárka hned vyjmenovala všechny oblíbené kamarádky ze školky, z rodiny a od přátel, kteří pak budou moci spát s nimi v pokojíčku.
Liluška se jen tak zaculila, ponechala si dramatickou pauzu a do ticha pronesla: „… a taky třeba Vobík.“
Robík je samozřejmě kluk ze školky, kterého zbožňujou všechny holčičky. Takový místní školkovský playboy. Nedávnou jsem četl, že se do módy vracejí pásy cudnosti. Chápu proč. Asi taky budu muset jeden pořídit. Radši dva!
