Labutě útočí

Bylo krásně, Jaro vykukovalo do oken a internetem se se začali šířit zvěsti, že v našem městě v zámeckém parku na rybníce labutě vyvedli mláďátka. Vypravil jsem se tedy s holčičkami a mou sestrou, oblíbenou tetou Bramborou do parku, abychom je obhlédly a po době karantény a roušek přišli na trošku jiné myšlenky.

Zabalil jsem holčičkám pití, svačinku a kapesníky a vydali jsem se za labuťkama. V parku, když je hezky, tak je tam zmrzlinářský vozík s úžasnou zmrzlinou, takže holky měly dvojnásobnou motivaci. Holčičky cestou švitořili s tetou , pobíhaly okolo rybníka, lízaly zmrzlinu a hledali jsme labutě a jejich drobotinu. Do toho svítilo sluníčko, které se lesklo na hladině rybníka a voněl šeřík. Člověk by zapomněl, že je alergik a i na lidi v rouškách, i když bylo vidět, že se většina usmívá a má dobrou náladu.

Zjistili jsem, že labutě se zdržují na druhé staně rybníka u stromů, které mají větve až na hladinu, tak aby poskytovaly ochranu labutí drobotině. Vydali jsem se pomalu kolem dětského hřiště, kde si už hrály děti a byl slyšet dětský křik. Lilinka si toho hned všimla a vyslovila přání si tam jí hrát. Ujistil jsme jí, že cestou zpátky se tam můžeme jít podívat, ale že teď jsou naším hlavním cílem labutě. Šly jsem přes lávku podél vody až ke břehu a stromům, kde se vyskytovaly labutě a jejich mládé. Matka labuť se zdržovala dál pod větvemi stromů a táta labuťák kroužil kolem břehu a ostražitě si prohlížel skupinku lidí před námi, která se taky přišla podívat na malé labuťky. Byly to takové malé šedivé kuličky plující za mamkou labutí na vodě.

Rodinka přihlížejících, která tam byla před námi nás spozorovala a uznali, že už se pokochali dost a přenechali nám místo, abychom si mohli labutí rodinku lépe prohlédnout. Šli po cestě dál a my jsme zaujali jejich místo. Labuťák stále kroužil kolem břehu a máma labuť se zdržovala s dětmi opodál. Klárka se držela u mě a já jsem ji ukazoval, kde jsou labutí mláďata. Ségra vzala Lilinku za ruku a šla blíž k vodě, aby viděly malé labuťky a jen tak přes rameno mi říká: „Jsem na internetu viděla, jak takhle labuť zaútočila a vyběhla z vody. „

V tu chvíli, jak to dořekla a přiblížily se s Lili k břehu, tak se labuťák rozjel k břehu směrem k nim a nezastavoval…Až když vylezl na břeh, tak tetě Bramboře došlo, že asi nebude chtít rohlík nebo pohladit, vzala Lilinku za ruku a nohy na rameno a obě s křikem utíkali pryč. Kdo to pozoroval na druhé straně rybníka, tak se musel skvěle bavit.

Já jsem rychle pochopil, že táta labuť chce jenom chránit svoje děti, tak jsem si mu stoupnul do cesty a nalákal ho na sebe. Rozběhl se za mnou, chvilku jsme běžel po sadu a v domnění, že už jsou všichni pryč, tak jsem taky běžel z jeho. Otočil jsem se a vidím Klárku stojící u keře, který lemoval břeh, labuťák dva metry od ní. Ztuhlá stála a koukala zoufale na něj, pták natáhl krk a už po ní chtěl chňapnout.

„Běž!!!“, zakřičel jsem se na ní.

Vystřelila, zobák cvaknul na prázdno a skočila mi hystericky do náruče, křečovitě mě obejmula. Samozřejmě řev a pláč. Rodinka opodál z toho měla akční podívanou. Labuť se otočila a kolébaným krokem v plula zpátky ke své rodince. Chvilku trvalo, než jsem se ze zážitku uklidnili. Celá labutí rodinka pak vylezla o kus dál na břeh a labuťák nám svoje kuřátka nám ukázal v celé kráse. Asi jako omluvu, že po nás tak vystartoval.

Holky s tetou Bramborou měly velký zážitek, jak labutích miminek, tak i z celého incidentu na břehu a celou situaci cestou zpět znovu a znovu rozebíraly. Smály se tomu a znovu se děsily. Lilinka si ani nevzpomněla, že by chtěla na hřiště.

„Klárko, proč si vůbec stála a neutíkala si?“, zeptala se teta.

„Já jsem si myslel, že když se nebudu hýbat, tak mě neuvidí!“

Podívali jsem se ségrou na sebe a začali jsem se smát. Klárka a Lilinka s tetou poslední dobou absolvují filmový maraton a pouštějí si sérii Jurský Park a Jurský svět. Teta Bramboro ráda holky ráda straší. Samozřejmě teta nezapomněla děti vzdělat a upozornila je, že kdyby přišli do styku někdy s T-Rexem, tak se nesmí hýbat, protože pak je neuvidí. Ta představa, že malé dítě přijde do styku s velkým dinosaurem je samozřejmě nepředstavitelná, nesmyslná a trošku děsivá. Pro Klárku bylo setkání s labutí na dva metry asi to samé a tak děsivé jako kdyby potkala T-Rexe, ale vybavila si poučku, že když se nebude hýbat, tak jí třeba neuvidí.