Kruh bezpečí

Už jsem to asi někde psal, ale vždy jsem chtěl, aby moje děti byly věkově od sebe, co nejblíže. Holčičky jsou od sebe dva roky a jsou často jako jedna. Chtějí dělat stejné věci, chtějí nosit stejné oblečení, mají společné kamarádky. Pokud jsou bez sebe déle než dva dny, tak se jim po sobě stýská. V době, když Klárka začala chodit do školky, Lilinka jí doma vítala jako by se neviděly měsíc. Strachují se o sebe. Když jedna je v nemocnici, ta druhá mi doma brečí, protože má o sestru obavy, aby jí někdo neubližoval.

Nerozlučná dvojka. Samozřejmě muselo to dřív nebo později začít být znát a objevit se nějaký rozdíl. Klárka začala chodit do školy, je ve třetí třídě, má jiné kamarádky. Lilinka je ještě ve školce a taky má jiné kamarádky. Do této doby byly sestry jak se patří. Čas kdy spolu chodili do školky a byly nerozlučná dvojka, musel tedy skončit.

V poslední době se holky začali hádat a přít a vloudila se mezi ně mírná nevraživost. Samozřejmě hádali se i předtím, ale většinou to šlo řešit stylem Kámen, nůžky, papír. Teď začaly za mnou chodit a žalovat s větami typu: „Tati, ona mi dělá tohle…“ a „Tati, one mi slíbila, že…“ a nebo „Já chci, aby … a ona nechce!“

Chvilku se to snažíte řešit, někdy to za ně rozhřešíte sami, takže nikdo není vítěz, ale jedna je vždy naštvaná. Nebo to neřešíte a jsou naštvané obě. Sesterská nevraživost mezi mými dětmi byla nová a tak jsem si to musel chvilku s analyzovat, co s tím.

Nechci, aby se moje holčičky hádali kvůli zbytečnostem. Vzpomněl jsem si, co říkal, o tomto tématu Will Smith, který má tří děti a který doma zavedl tzv. „Kruh bezpečí“. V tomto kruhu bezpečí děti mohly mluvit o čemkoliv. Will Smith popisoval Kruh bezpečí, jako prostor, kde rodiče i děti mohli říct cokoliv a nesmělo to mít následky. Takže pokud se dítě přiznalo v kruhu bezpečí, že např. rozbilo vázu, nesměl přijít trest. Sám Will Smith musel z tohoto kruhu vystoupit, protože jeho děti začaly dospívat a začali vytahovat témata, o kterých on jako rodič nechtěl vědět. Což chápu. Jednou mě moje kamarádky pustili do svého „kruhu bezpečí“ u vína a to, co jsem tam slyšel, jsem nikdy vědět nechtěl a už taky nechtěl slyšet. Jako otec dvou dcer věřím, že by to nakonec dopadlo podobně. Kruh důvěry jsem tedy zavrhl.

Zvolil jsem tedy komunikaci. Tento týden se zase začali hašteřit. Místo, abych holčičkám dělal soudce a rozhodčího, tak jsem si je vzal do pokojíčku a posadil jsem si je na zem. Vzal jsem si úvodní slovo.

„Holčičky, poslední dobou mi vadí, jak se k sobě chováte a jak se hádáte.“, sklopily hlavičky a provinile se na sebe podívali,“Tak já jsem řekl, co mě vadí! Byl bych rád, abyste si to řekly navzájem. Teď bych rád, aby Lilinka řekla, co jí vadí na Klárce, co dělá! A Klárka řekla, co jí vadí na Lilince, co dělá !“

Nastalo ticho.

„Rozumíte?“, ověřil jsem si, „Tak kdo začne?“

„Já ne!“, zvolaly unissimo.

„Tak si dejte Kámen, nůžky, papír.“.

„Tak začni!“, vyhrála Lilinka a ukázala na Klárku.

„No tak jo… Mě se nelíbí, že Lili…“, obrátila se na mě a začala lamentovat.

„Říkej to Lilince, ne mě!“, nasměroval jsem jí.

„Mě vadí, že se Lilinka uráží, když jí něco nejde a odchází a že mi něco slíbí a pak to nedodrží!“, udala ještě k tomu nějaké příklady.

„Super!“, pochválil jsem Klárku, „A teď ty Lilinko!“

„No já… Mě vadí…“, obracela se zase na mě a směřovala to ke mě.

„Říkej to Klárce!“

„No mě vadí, že pořád chce vyhrát!“, najednou vyhrkla a spustila se další salva, „A že podvádí a musí pořád začínat první!“

„Výborně!“, pochválil jsem i Lilinku.

Tak měli jsme reálné problémy. Nic závažného, ale očividně je to trápilo. Měl jsem radost, že to z nich vypadlo a že to přede mnou řekly a že mi věří. S tím už se dalo pracovat. Vysvětlili jsme si, že Lilinka bude dodržovat sliby a bude se snažit míň našívávat a Klárka se bude snažit být míň soutěžit a nebude podvádět.

„Tak a teď si řekněte, co máte na té druhé rády?“, spustil jsem druhý a mnohem důležitější krok.

„Tak já začnu!“, začala Lilinka“, Já mám na Klárce ráda, to, že když jsme spolu, že jsme štastný!“

„Já mám na Lilince ráda, že se máme rádi!“, hned se přidala Klárka.

„A já mám ráda, když se zachumláme pod peřinku v postýlce s Klárkou a máme tam teplíčko.“, zakončila to Lili.

Udělaly mi radost, dojalo mě to. Týden se teď nehádají.