Krtečku nezlob se a jeho pexeso

Když je venku ošklivo je to nejlepší příležitost vyndat hry, karty, puzzle a skládat, hrát Prší nebo hrát Člověče nezlob se. U nás padla volba na krtečkovské Člověče, nezlob se. Hrál jsem já, Klárka, Lilinka a Děda.

Nakonec jsme hráli jenom 3, protože Lilinka nám krásně ukázala, proč tu hru, tak krásně pojmenovali. Postavili jsme figurky v kuchyni na stole a Lilinka jako nejmladší hráč začala. Hodila 3 x kostkou a ani jednou nehodila šestku, takže nemohla nasadit figurku. Založila si ruce, nasupila se a zpoza ofinky na nás všechny házela Velkého Mračouna.

Klárka se k ní naklonila přes stůl: Liluško, je to jen hra!"

A láskyplně, až něžně jí ještě řekla "Člověče, nezlob se! Proto se ta hra, tak jmenuje."

Lilinka to nechtěla chápat, něco zasupěla a šla si hrát do pokojíku.

Hráli jsme tedy jenom já, Klárka a Děda. Děda, velký čáryfuk, rozjel velkou magii s kostkou. Vždy si jí dal k ústům, zatřásl s ní a řekl číslo, které by potřeboval a hodil.

"Čáry máry, ať mi padne..."

A kupodivu mu to vycházelo. Házel čísla na přání a u vnučky si tím vydobyl velký respekt. Přišla zlomová chvíle! V prvním kole mohl děda Klárku vyhodit, ale milosrdně vnučku ušetřil. Klárka, ale na to nebrala ohled a hned poté dědovi vyhodila figurku.

"No teda Klárko!", hrál děda ublíženého a vyčítavým tónem se podíval na Klárku.

"Vždyť je to jen hra, dědo!", Klárka pokrčila rozverně ramínky a mrkla lišácky na dědu, "Přeci Člověče, nezlob se!"

Hodila potřebnou hodnotu a znovu vyhodila dědovi figurku. Od té chvíle Děda s Klárkou rozpoutali velkou vyhazovací bitvu a ze mě se stal jen hráč do počtu.

Od té chvíle se Krteček a jeho přátelé nestačili divit. Rozpoutalo se hotové Člobrdo, vyhoď se. Kostka lítala sem a tam a já jsem se skoro nedostal figurku ze startovního pole. Jakmile jsem nasadil, už jsem byl zase zpět a nasazoval. Děda čaroval, Klárka si přála od kostky jak na Vánoce. Vyhazovali sebe navzájem a jako bonus moje figurky a to všechno k jejich všeobecné radosti. No nasmáli jsme se, i když jsme to nedohráli a maximálně jsme dostali do domečku každý své dvě figurky.

Ještě ten den jsem pak hráli Krtečkovo pexeso. Klasické obrázky Krtečka a jeho kamarádů, jak na obrázcích dělají věci, jako lidé. Krteček jede na motorce, Myška nese dort a atd. Asi po pěti minutách hraní se Klárka zadívala na jednu otočenou kartičku.

"Myška v bazénu...", zamyslela se, " to je kravina!"

"Klárko!", vytřeštil jsem na ní zrak. Byla teď týden na soustředění roztleskávaček se staršíma holčičkama, tak jí asi chytly roupy.

"No Krtek na motorce, to je přece taky kravina!"

"Krteček je pohádka a v pohádce je možné všechno", snažil jsem se oponovat.

"Takže Zajíc na koloběžce je hloupost?, otočil jsem kartičku.

"Je to kravina!", odpověděla mi suveréně.

"Dobře! Takže pejsci v Tlapkové patrole jezdí v autech, lítají vrtulníkem a zachraňují svět a to není hloupost?", zkusil jsem to na ní její meducínou.

"NE!", začínal jsem mít pocit, že mě už zkouší jaké to bude, až bude v pubertě.

"Takže, Krtek na motorce je...."

"...kravina!"

Druhý den jsme s Klárkou ráno koukaly na pohádku. Děda u stolu popíjel ranního turka. V pohádce se někdo najednou použil slovo "pomsta".

"Tati, co to je pomsta?"

Než jsem stačil přispěchat s nějakým dobrým příměrem, tak mi pomohl od kafe děda.

"Klárko, pamatuješ, jak jsme včera hráli to Člověče, nezlob se?"

"NO!"

"A pamatuješ, jak jsem Tě mohl vyhodit a nevyhodil?

"No pamatuju."

Ty jsi pak hned vyhodila mě, i když se nemusela?

"NO!"

"A jak pak děda Tě pořád vyhazoval?", zanikal děda.

"Jo!!"

"Tak tomu se říká pomsta!", zasmál se děda.

"Aha, tak už tomu rozumím.", a dědu pochválila, " To od tebe byla pěkná pomsta!"

Moje nejstarší už ví, co to je pomsta a už se mi pomstila tím, že rozcupovala krtečka a jeho dětskou logiku. Už se těším, co mi rozcupuje dál... Arabelu, Cestu do Pravěku, nedej bože Hvězdné Války?