Jarní Prázdniny

Náš okres měl tento týden Jarní prázdniny a tak jsem si s holkami naplánoval 3 dny v Liberci plný IQ parků, IQ landů, Aqua parků a Lunaparků. Prostě tří dny plné zábavy. Nakonec jsem musel jet sám s Klárkou, protože Lilinka onemocněla. Lilinku jsem nechali doma s babičkou a vyrazili jsem s Klárkou sami vláčkem směr Liberec. Cestovali jsme takto poprvé, tak jsem byl zvědavý, jak se to bude Klárce líbit a jak bude cestu zvládat. Samozřejmě jsem byli vybaveni. Měli jsme na cestu svačinu, Klárka měla svoje sluchátka a v mobilu hudbu se svým playlistem a já knížku, pro oba na dlouhé chvíle karty nebo Člověče nezlob se.

Cestou do Liberce jsme stavěli ve městě Mimoň. Velký nápis bílých písmen zářil na modrém podkladu do oken kupé. Poklepal jsem Klárce na ramínko: „Hele, tady bydlí Mimoň!“

Upozornil jsem Klárku na stejný název oblíbených žlutých postaviček s názvem města. Sundala sluchátka a podívala se mě nechápavě.

„Který myslíš, že tady bydlí?

„Jak který?:

„No, Stuart, Kevin, nebo Bob?

„No, přeci všichni Mimoni. Je to velká MIMOŇ!“, ukázala na velký nápis na nádraží s odkazem na velikost písmen a velikost pidižvíků.

Cestu zvládla malá-velká cestovatelka dobře. Polovinu cesty prospala a zhodnotila cestování vlakem jako super. Takže asi budeme vlakem cestovat častěji. I ekonomicky je to výhodné, protože pro Národního dopravce dva už jsou skupina a tak poskytuje na jízdné výraznou slevu.

Dorazili jsme na hotel a vyrazili jsme obrážet krásy Libereckého zábavního areálu. Klárka samozřejmě chtěla ihned vyzkoušet místní Aquapark.

Trn z paty mi vytrhl kamarád, který má o něco mladší stejnojmennou dceru a přijel za mnou druhý den, takže jsem tam nakonec nebyly samy. Rozhodně nedoporučuju u snídaně v době davového šílenství šíření Koronaviru z Itálie se zdravit do telefonu žoviálně „buongiorno“ jako to dělá právě můj kamarád. Automaticky jsem mu odpověděl stejně a na tři vteřiny celý sál mrazivě ztichnul, než jsem začal mluvit česky. Schytal jsem i několik výhružných až vražedných pohledů.

Po snídani jsem s Klárkou absolvovali IQ landii, než přijel kamarád se svou KLárkou. Stihli jsme za tři hodiny dvě a půl patra plné interaktivní zábavy, tři vystoupení. Z toho jedno dokonce nebylo ani lidské, ale robotické. Poté přijela kolegyně Klárka i s tatínkem a byl znovu aquapark, Lunapark s kolotoči, bouracími autíčky a hlavně jízdou na býkovi, kterou si moje Klárka oblíbila protože vydržela jet na obtížnou 8-7 skoro minutu a půl.

Poslední den po snídani jsem prošli IQ park, ale taky jen dvě patra, i když jsem tam byly skoro 3 hodiny, k tomu jsme přidali ještě zrcadlový labyrint a zakončili to všechno v Lunaparku a jeli domů.

Když to shrnu, kdybych jel do Liberce jenom do Lunaparku, nebo do Aquparku, tak budu naštvaný a za tu cestu a peníze to nestojí. Voda studená, Lunapark už je trošku za zenitem a ceny a kvalita občerstvení mohou směle konkurovat Matějské. Měli jsem to v ceně pobytu, takže to bylo příjemné zpestření. Do IQ parku nebo IQ landie určitě stojí za to jet na celodenní výlet. Oba parky jsou velké herny pro malé i velké plné vědomostí a ani za ty tři dny jsme si to tam nestihli naplno užít.

Když jsem odjížděli, tak jsem se Klárky zeptal, jestli se jí takto strávené prázdniny líbily. Jako moderní otec prostě sbírám zpětnou vazbu.

„Ne!!!“, slyšel jsem rezolutně.

Kamarád se na mě soucitně podíval a ve mě se trochu vařila krev.

„Jak to?!“, vyhrkl jsem a držel jsem ruce v pěst podél těla.

Sklopila modré velké oči a smutně se na mě podívala skrze řasy a jedním slovem řekla všechno: „Lilinka“