Hra na schovku

27.09.2020


Byla ospalá Neděle. Venku bylo ošklivo, jako tuto Neděli. Počasí jako stvořené si jít po dobrém obědě lehnout. Jižní státy to Evropy pro to mají krásný název "maňána". A jak už to tak bývá mým dětem se spát rozhodně nechtělo. Maňána sem, maňána tam. Prostě ne!Ta větší tehdy šestiletá , už nechodila spát a tam menší si dala svých 15 maňána minut a "Táto jdeme vstávat".

A jak zabavit děti v bytě 3+1 jinak, než hrou na schovku. Krom toho jsem jim to slíbil. Zkoušel jsem se toho řečnicky vyvlíknout, ale neprošlo to...

"Tatínku, půjdeme hrát na schovku?!, přišla Klárka hned, jak uviděla, že jsem dopil kafe. Ta potvůrka už ví, že dokud nedopiju kafe, tak nemá u mě s ničím šanci.

"Tak jo, Klárko, tak se běž schovat a já tě NEbudu hledat!", zkusil jsem její pozornost. Rozřářila se a vyběhla tryskem do předsíně. Pozoroval jsem její výraz v zrcadle, které visí v předsíni a je na něj vidět z obýváku.Úsměv pomalinku mizel i s nadšením, jak jí docházelo, co jsem vlastně řekl. Dneska v osmi letech už se na mě při téhle hlášce koulí očima a stírá mě pohledem.

Vnitřně mi to udělalo radost, že testem prošla a že jí to zapaluje. Hned se mi vybavila scéna z Jurského parku z výběhu raptorů. Kdy tam správce parku říká o raptorech, že jsou "zatraceně chytrý a jak jim to zapaluje". Nevím proč, ale mě moje děti taky připomínají malé raptůrky.

Zastavila se a nasadila mračouna a chtěla jít trucovat. To už přiběhlo i druhé menší raptůře a Klárku jsem ujistil, že jsem si dělal jen legraci a že budeme hrát na schovku. Propukla velká raptoří radost a šli jsme hrát. Děti se poschovávali po bytě já jsem pikal a samozřejmě nejdřív hledám na těch nejneuvěřitelnějších místech, kam by se nikdy nemohly schovat jako pračka, myčka, záchod přepínám tv programy na televizi, jestli se neschovali do televize, obzvláště do těch dětských a tak podobně. Děti se chichotají a mě to aspoň usnadní hledání.

Sranda je, když se hraje na schovku s Lilinkou, tou menší a to trvá do dneška a to už jí bude šest. Chodíte po bytě a hledáte a nahlas říkáte, kde děti hledáte a samozřejmě se to snažíte podpořit větou "Kdepak asi ty děti jsou?" a Lilinka hlásí "Tady! Tady jsem!".

Tuhle schovávánou nám obzvláštňovala zase tím, že když Klárka pikala Klárka a schoval jsem jí a sebe, tak byla tak nervozní, že jí Klárka najde, tak vždy vyběhla s křikem "čůvat". Takže jsme jí museli ze schovávání nakonec vyřadit, aby z toho nakonec nebyla "kakastrofa"

Klárka tím, že už je větší, tak se umí schovávat důmyslněji a taky vyžaduje, abych se jí i já schovával, tak aby mě musela opravdu hledat. Volím tedy vždy pozvolnou obtížnost. Ze začátku se schovávám na obvyklá místa jako za dveře nebo pod postel a pak obtížnost zvyšuju. Nejvyšší obtížnost byla, že jsem se schoval do tmavého kouta do předsíně, kde kolem mě prošla hledat do pokojíku a do ložnice a koupelny. Já jsem se vrátil do obýváku a kuchyně a tam se někde schoval. Obývák je spojen s kuchyní a tam se piká.

I tu neděli jsem zvedl obtížnost. Stál jsem v tmavém rohu v předsíni přitisknutý u zdi, snažil se splynout s kabáty. Raptůře kolem mě prošlo a zmizelo v pokojíčku. Zase se mi vybavil Jurský park a scéna s raptory v kuchyni. Já jsem šupky dupky prohopkal ladným krokem stokilové laňky do obýváku a schoval se za linku v kuchyni. Hověl jsem si tam na všech čtyřech a kochal jsem se vlastní důmyslností, jak jsem to dítko převezl a samozřejmě mě napodobovala, takže mě hledala v kufru, v umyvadle i v kočárku pro panenky. Hledala mě po bytě asi 5 minut a pak mě samozřejmě našla. "Mám tě!!!!"

"Já jsem tedy vůbec netušila, kde ten táta byl!", hned sdělovala dojmy tetě Domče a babiče a byla celá štastná, jak to bylo těžký. Samozřejmě Vám to udělá radost, když stále převezete ve schovce 6tileté dítě na 72 m2 v 3+1 při váze 105kg a 178 cm.

"Ten táta byl nejdřív v předsíni, já ho nemohla najít a pak jsme ho našla až v kuchyni", stáhla mě zase na zem a zazubila se na mě.

Nepodceňujte vlastní děti,ani při schovce!