Flétnička



Jako každý začínající rodič jsem chtěl, aby moje děti, když už nebudou třeba výjimečné a nebudou to malý géniové, tak aby od malička chodily na zajímavé kroužky a sporty. Mám holčičky, takže balet, gymnastika, flétna, nebo keramika, to jsem rovnou zavrhl. Prostě něco extra ordinérního.

Starší dceři byly 3 roky, mladší byla teprve Lilek v bříšku a byl čas se rozhlédnout po tom správném kroužku. Samozřejmě baletů, gymnastiky máme v našem městě spousta, ale ten správný výjimečný kroužek, který by určil osud mé starší dcery, chyběl.

Osud tomu chtěl a kroužek pro moji holčičku si mě vlastně našel sám. Dostal jsem nabídku moderovat ples ve stylu Star Wars a i když to bylo zadarmo, tak to se prostě neodmítá. Příležitost si konferovat ples v kostýmu Darth Maula se člověku nenaskytne každý den.

Na programu plesu měli taneční číslo, kterému jsem zprvu nevěnoval pozornost. Zjistil jsem si informace od trenérky, hezky si s ní popovídal. Moc jsem tomu ani nevěnoval pozornost, když se na ples do šatny začalo sjíždět na vystoupení asi 50 dětí různých věkových kategorií i s rodiči. Mojí pozornost to upoutala, až když ty nejmenší holčičky vlétly na parket a naplnily sál svým:

"My jsme BASTA CHEER LEADERS!"

Teď moji pozornost a všech upoutaly dokonale! Děti lítaly vzduchem, metaly salta, padaly provazy a rozštěpy.

A od té doby máme doma Cheerku. Teda vlastně tři Cheerky, protože už to dělají všechny. Klárka, Lilinka i Matka mých dětí. Samozřejmě jsem jako rodič dospěl a postupem času jsem se smířil s tím, že pokud máte holčičky, tak většinou chodí na balet, jako většina kluků chodí na fotbal nebo hokej. Takže i my jsme chodily na balet. Teď ve druhé třídě přišla na řadu keramika a když Klárka nastoupila do první třídy, tak přišla na řadu flétna. Nejhezčí na tom je, že si o to řekla sama, že chce chodit na flétnu. Nemuseli jsme jí nutit. Po první třídě si sama zase řekla, že už na flétničku chodit nechce. Zase jsem jí do ničeho nenutili.

Při kroužku s flétnou jsem si ale uvědomil, že už jsme v 21. století plném možností. Psal jsem o informace paní učitelce emailem, doporučila mi značku flétny a že si dokonce může moje dcera vybrat i barvu. V dnešní době už nemusíte mít klasickou béžovou, jako když jsem chodil do školy, ale i růžovou, modrou, zelenou. Dal jsem tedy Klárce vybrat, protože si myslím, že by se měla odmalinka sama umět rozhodovat. Většinou mě přesvědčí o tom, že je to možná chyba. Přeci jen mám holčičky.

"Červenou nemají?"

"Ne!", a zopakuju barvy.

"Modrou... Ne! Zelenou.... Bílou... Ne! Táto?!"

"Ano?"

"A nešlo by koupit modro zelenou?"

Já žiju ve 21. století, ale nevím jak mám vysvětlit dceři, že její požadavky už jsou v tom 22.