Dítě, které dělá aportek

21.02.2021

Pořídit mazlíčka v podobě psa byl určitě skvělý nápad. Vlastně to není jen mazlíček. Je to další člen rodiny, o kterého se musím starat. Je to další dítě a je to i osobnost. A tak, když něco provede, nebo se mi plete pod nohy, tak mu říkám něžně "Blboune". Holčičky se na mě zlobí, že mu tak nemám říkat a že se mu má vždy, když do něj kopnu, omluvit. Fakt do něj kopu něžně a on se pod ty nohy fakt plete.

Mám radost, že od první chvíle ho holčičky přijali za svého a starají se o něj. Je to pro ně parťák. Myslím, že se dostal o něco málo víš na pomyslném žebříčku než jejich kočičky, které mají u maminky. To jen protože je to parťák, chce si s nimi hrát a holčičky mají vidinu, že je bude poslouchat. Takže Klárka už ho začala Dobbyho trénovat, ukazovat mu různé věci a vcelku se k němu chová jako paní učitelka. Lilinka se zase k němu chová jako maminka, která ho pořád tahá a mazlí a třeba ho učí štěkat. Možná by se zdálo, že tím štěně trpí, ale Dobbísek jejich přítomnost vyhledává a rád si s nimi hraje.

Problém nastává, když chtějí našemu tříměsíčnímu štěněti věnovat pozornost obě. Tak to pak jde z ruky do ruky. nastane spoustu křiku a dohadování. Zajímavé je, že tato situace nikdy nenastane ve chvílí, kdy Dobbísek udělá loužičku a má se jít utřít. Ještě menší nadšení moje holky projevují, když udělá bobek. Řevu a dohadování je u toho spousta. Nedivím se! Ten malý "Blboun" fakt smrdí a myslel jsem, že malý pejsek bude, jak úspornější na místo, tak i na výkaly. No je to jako s dětmi, taky nevím, kde se to v nich bralo a bere.

Klárka si hrála s Dobbýskem a házela mu aport.

Ukazovala mi hrdě, jak ji 3měsíční pejsek nosí na povel hračku a co ho naučila.

Lilinka spráskla na gauči ruce a naštvaně si je založila: "Jé, já to neumím!"

Ještě naštvaně nafoukla pusu a koulela očima. Vzal jsem teda hračku a hodil jí vedle Lilinky na gauč.

Zaplácal jsem na kolena a řekl: "Přines aportek!"

Bez odezvy! Zkusil jsem to ještě jednou.

"Máš pravdu, Lilinko, ty to opravdu neumíš!", usmál jsem se na ní.

Klárka se křenila a zadržovala smích, Dobbísek skákal za Lilinkou na gauč, protože chtěl hračku. A Lilinka to taky už nevydržela a rozesmála se. Objala mě, vzala hračku a šla jí házet s Klárkou pejskovi.

Katastrofa byla zažehnána, ale ani jedno z mých dětí neumí aportovat...