Chlapi se zvou na pivo
Přiznám se, že nejsem typ otce, který plánuje dovolenou půl roku dopředu. Výlety plánuju až v lokaci dovolené a většinou nevím, co tam budeme dělat i s ohledem na počasí. A rozhodně ne tento rok, kdy výjezd do zahraničí hrozil uvězněním v destinaci dovolené, protože by se změnila situace s Covid. Tento rok jsem dovolenou a ubytování řešil týden před odjezdem a bylo to fajn. Rozhodl jsem se jet s holkama na jižní Moravu. Můj nejlepší kamarád, který se tam přiženil v té době slavil narozeniny, tak mi to přišlo, že spojíme příjemné z užitečným.
Zamluvil jsem hotel v centru Brna, absolvovali covid testy a vyrazili na cestu. Holky zvládli cestu skvěle a čekalo nás krásných 6 dnů, kdy nebudeme muset dělat vůbec nic. Tedy hotelu jsme nakonec byli jen ráno na snídani a večer do sprchy a spát.
Jeden den jsem vzal holky na vodní skákadla a překážky na vodě do kempu v Pasohlávkách. Už jsem nějaké kempy viděl, ale takový tedy ne. Už když jsem vjížděl do kempu, tak jsem měl oči na vrchu a holky taky. Všude samé tobogany a domečky, stany a restaurace.
„Koukejte holky, tobogany, to asi patří k tomu!“, upozornil jsem holky, zaparkoval jsem u krajnice a šel koupit lístek do areálu k pokladně.
Sympatická slečna mi vydával lístky, a tak mi to nedalo a zeptal jsem se: „Ty tobogany tady za mnou? Ty patří k tomu Kempu?“
„Ne!“, odpověděla mi váhavě slečna a koukala na mě trošku jako na blázna, „Ty se platí zvlášť!
„Ok“
Když jsem projížděli kempem kolem toboganů a sluneční pláže a viděli ten areál, tak mi to došlo. To je Aqualand Moravia a je hned vedle kempu. To jsem nečekal. Rozprostřeli jsem deku a věci a vydali se hledat, jak se dostat na ty skákadla a překážky. Je to impozantní atrakce u břehu na vodě a pokud znáte Takešiho hrad, tak něco takového prostě musíte absolvovat. Dostali jsme vesty a instrukce a hodina rozpustilé zábavy mohla začít. A řeknu vám není to opravdu sranda. Klouže to, není se pořádně, kde chytit, ale je to ohromná zábava. Holčičky padaly jak šišky a já jako balvan. Největší zábava přišla, když už jsem to po 40 minutách padání a vylézání z vody chtěli vzdát a jít si odpočinout na deku.
Jedna část atrakce je udělaná jako žebřina, kterou můžete přeručkovat. Pokud se vám to nepovede, tak spadnete do vody. Z obdélníku se pak musíte dostat před hranu konstrukce nahoru. Jsou tam dvě madýlka na každé straně. Proč Vám to tak detailně popisuju?
„Tati, zkus to přeručkovat?“, hecovala mě Klárka.
Malý hlásek vzadu hlavě mi říkal, ať to nedělám. Hop, jedna ručka a druhá, třetí a už jsem byl ve vodě. Zůstal jsem tam na dobrých deset minut uvězněný, protože jsem nemohl vylézt. 107 kg živé váhy s vestou plné vody a bez opory nohou a jen dvěma madýlky se prostě ven nedostali. Děti lítali okolo mě a lezli ven, někde jsem měl holky, které se na mě přišly občas podívat a zeptat, zda nepotřebuji pomoc. Soucitně na mě koukali, jak se snažím vydrápat. Byl jsem jak vorvaň uvíznutý na pláži. Hrozná bezmoc. Už jsem si chtěl rozepnout vestu a podplavat to, ale spadli tam za mnou dva sympatičtí pánové, kteří mě vytáhli. Ano, jeden nestačil.
„Pánové, máte u mě pivo! Díky za pomoc!“, myslel jsem to upřímně a podali jsem si chlapsky ruku.
„Tati, proč jsi to říkal?“, zeptala se Lilinka nechápavě, když jsme odcházeli na břeh.
„No, když ti někdo pomůže v nesnázích, tak je dobré mu poděkovat a případně se mu odměnit.“
„Proč jsi je tedy nepozval na zmrzku?“
„My chlapi se zveme na pivo, na zmrzlinu pozvu tebe.“, pohladil jsem ji.
Měl jsem možnost, to oběma kolegů opravdu splatit a na to pivo je pozvat. Když jsme byly na výborném obědě v hospodě U Pavouka, tak jsem je zrovna potkal, když jeden nesl prázdné půllitry a šel si pro pivo. Byly to fajnšmekři a pili Plzeň.
