Chcete bodíky?

Taky chodíte rádi s dětmi do krámu, když mají nějakou akci, kdy sbíráte body a za určitý počet sesbíraných bodů si můžete koupit za lepší cenu plyšáka. 

Obvykle nakupuju v Penny, protože to máme nejblíž. Když byla v léťě akce v Penny na plyšová zvířátka z českého lesa, tak samozřejmě holčičky taky jedno chtěli. Asi to znáte pokud máte děti a pokud v krámu uvidí nové plyšáky. V takovou chvíli začne rodinné šílenství na sbírání bodíků. Všechny rodiny se zblázní a zblázní se celý internet. Vaši známí dávají na sociální sítě, zda nemáte bodíky navíc, nebo jestli jste zda mají ještě dostatek plyšáků tam a tam. Stál jsem jeden den v létě ve frontě v krámu a paní přede mnou měla na pásu dvě zvířátka a nákup. Dávala prodavačce dvě vyplněné kartičky s body a přiklonila se k ní, důvěrně jí špitla: „Víte, že to někdo prodává ty kartičky s body za 200, – korun?“

„Vím, to je ale krádež!“, udržela firemní politiku prodavačka.

„Krádež je spíš dávat plyšáky za 4000 nákup a ještě pak chtít 50,- navíc…“, pomyslel jsem si.

Můžete namítnou, že stejně bych tam chodil nakupovat a máte jistě pravdu. Kdyby nebylo toho, že jsem držka nevymáchaná a o ty bodíky si řeknu, když je někdo přede mnou nechce, nebo že si o ně řeknu, i když ten nákup není za 200,- kč, tak ty body nenasbírám nikdy. Další věc je, že dříve stačilo nasbírat na plyšáka bodíků deset.

Bodíky na Lesní zvířátka jsem nakonec nasbírali, tak že jsem si jeli dokonce pro tři zvířátka. Jedno jsme měli pro tetu Bramboru, která chtěla lyštičku. Holčičky si vybraly, Klárka ježečka a Lilinka taky prasátko. Celkem byl nákup přes 200 korun. Paní prodavačka se zeptala:

„Chcete bodíky?

„Jasně“, holčičky se naklonily dychtivě přes pult.

Paní vzala kotouč s bodíky, odmotala na délku ruky. Holkám se rozzářili tvářičky a oči. Utrhla jeden bodík a podala jim ho. Jejich ksichtíky pohasly a zamračily se na paní naráz. Paní prodavačka nereagovala a markovala dalšího zákazníka. Vzaly jsem plyšáky a odešly.

Včera jsem byl nakupovat v Albertu. Moje mamka nasbírala jednu kartičku s bodíky na akci na Lego, kterou tam mají. Vzal jsem jedno a pak jsem si uvědomil, že mám dvě holčičky, a kdyby jedna nedostala, tak by doma byly slzičky, křik a já musel mít proslov o tom, jak důležité je se dělit.. Tak jsem vzal dvě, i když druhé bylo za plnou cenu.

Přišel jsem na kasu, paní jsem podal jednu kartičku a dvě Lega. Vytřeštila na mě oči:“To jako chcete koupit za plnou cenu?“

„Mám dvě děti!“, vysvětlil jsem s úsměvem, „Umíte si představit, že by jedna nedostala?“

„Nalepte si to!“, v mžiku na mě paní od pokladny hodila kartičku i s bodíky.

„Děkuju, jste moc hodná!“, ucedil jsem rychle mezi lepením bodíků.

Nejde o peníze. Nejde o bodíky. Když nesesbírám bodíky, tak není problém plyšáky koupit. Jde o přístup a princip. 

Jen na okraj Billa teď má dvě postavy plyšáků, zeleniny a ovoce pojmenované po přezdívkách mých holčiček. Klárce říkáme Jája a mají plyšovou jahůdku pojmenovanou Jája Líbezná. Lilinkce říkáme už od té doby, co byla v bříšku Lilek. Další plyšák v kolekci je lilek pojmenovaný jako Lili Líbezná. Obojí sedí. Každý rok nasbíráme aspoň 4 plyšáky z různých řetězců. Pro každou holčičku dva. Jahodu a lilek ještě nemáme. Ale obě holčičky to vždy pobaví, když je/se vidí v reklamách.