Babysitter bez nároku na kafe

21.03.2021

V této době, kdy díky omezením nikam nemůžeme a blíží se Velikonoční svátky a obvykle bych v tuto dobu plánoval s holčičkami jaké Velikonoční trhy nebo velikonoční vyrábění navštívíme, tak budeme muset všechno toto velikonoční veselí absolvovat doma.

Člověk si vzpomene i na takové situace, když byl svět bez Korona viru a moc je nemusel, a přesto je absolvoval. Všechny svátky slaví samozřejmě i obchodní centra a dřív, když byly holčičky úplně malé, tak mi přišlo jako dobrý nápad zajít do OC třeba na takovou Velikonoční akci. Říkal jsem si, holčičky si tam vyrobí vajíčka, zajíčky, já si dám dobrou brazilskou kávu, zajdeme do 5D kina. Když bude ošklivo, zůstaneme pod střechou. Samá pozitiva.

Z omylu mě vyvedli mraky lidí, které měli podobný nápad jako já a jejich děti. A taky matka mých dětí, která i když jsme se domluvili jen na zábavném odpoledni, tak jak jsme vstoupili do obchodního centra, tak se jí zatemnilo před očima. Já bláhový jsem zapomněl, že obchodní centra nejsou stavěná pro tatínky a děti a pro zábavu. Tváře ostatních tatínků mi dávali za pravdu. Matce mých dětí se zobrazil nákupní seznam, vychrlila na mě, co všechno dětem musí koupit, dostal jsem děti na krk a museli jsem jít nakupovat.

Tedy já jsem si s dětmi udělal vajíčka, zajíčky, vystál 5D kino. Všude hordy lidí a dětí. Občas jsem měl dojem, že moje děti jsou dědičkami královského impéria a já jim dělám bodyguarda. Pak jsme si zahráli hru Hledej maminku v OC. To holčičky bavilo. Já jsem si chtěl dát to kafe, ale to bych musel vystát další půlhodinovou frontu. Takže s dětmi dva a čtyři let bez šance. Holčičky maminku našli poměrně rychle. Měl jsem pocit, jako bych šel za dvěma ohaři, kteří čuchali přesnou cestu kudy šla. Vzaly mě do drogerie, do obvyklých krámů, kde jim nakupuje oblečení a boty, až s jistotou zašli do krámu s dětským oblečením, kde rovnou šli do určitého regálu a tam se vrhly mamince do náručí. Stačilo jen zaštěkat.

Byl jsem s dětmi, asi hodinu, ale ještě nebylo nakoupeno vše. Když už jsme tam byli, tak musíme nakoupit holkám botičky. Začal jsem si myslet, že dxělám chůvu na plný úvazek bez nároku café break a už jsme klesal na mysli, tak najednou mezi skotačení děti a drahé polovičky mezi regály, tak mi Klárka skočila do náruče: "Tatí!!"

"Ano?"

"Ty jsi stejně moje nejlepší kamarádka!"

To je to nejlepší kafe na světe!