Aqumanka

18.04.2021

Jako rodič si dřív nebo později uvědomíte, že nejdůležitější je, aby vaše děti byly zdravé. Jako každý, kdo se setkal s nějakou nemocí a má s ní zkušenost si to uvědomujete o to více. Jako dítě jsem hodně lítal po nemocnicích a trávil tam podstatnou část svého dětství. V 90. letech jsem byl častým návštěvníkem nemocnic a trávil tam hodně času, dokonce jsem tam strávil i jedny Vánoce i narozeniny, než mi byla zjištěna a diagnostikována, má do té doby nevysvětlitelná neurologická nemoc. Občas jsem si odskočil i do nemocnice na měsíc nebo dva, kde jsem postupoval všechna ta zátěžové EKG, EEG a CT. Nemluvě o injekcích, různých punkcích, kapačkách. Nevyhnula se mi ani nemocniční škola, abych nezameškal. Kamarády vám tam dělají sestřičky a ostatní děti, které většinou odcházejí dřív než vy. V brzkém věku si uvědomíte hodnotu života, protože i smích může zabíjet. Upozornil mě na to kolega pacient, s kterým jsem si chodil hrát šachy, dámu, karty a piškvorky. Byl po operaci mozku, hlavu měl oholenou, koukal mu drén z hlavy a nesměl jsem ho rozesmívat, On mě to naopak dělal při hře často a rád. Veškeré tyto zkušenosti vás vnitřně posílí, ale nechcete, aby je prožívaly vaše děti. Víte, že by to zvládly, ale proč, chcete, aby byly zdravé.

I moje děti jsou v zásadě zdravé. Každá nemoc, než se odhalí její příčina, nebo se začne léčit vás může potrápit a vyděsit. Moje nejmladší Lilinka nás trošku potrápila v prvních třech letech života. Trpěla na časté bronchitidy. A tak jsme několikrát skončili v nemocnici, protože nemohla dýchat. Taky tam jednou trávila narozeniny jako já. Není nic příjemného, když se vám snaží dítě vykašlat plíce. Vždycky usla a najednou, jakmile odbila 12ctá hodina, tak začal kašlací maraton. Bylo to jako magie. Žádné léky nepomáhaly a cpát jí kodeinem pravidelně jsem jí nechtěl. Aby vůbec mohla dýcha, tak jí máte zabalenou v peřině a stojíte s ní venku v mrazu, nebo na pláži na lehátku na dovolené v Turecku, aby se mohla nadechnout. Když už se dusí, tak skončíte na pohotovosti a nemocnici. 

Tím i začal maraton doktorů, imunologie, hledání babských rad. Nejlepší radu, kterou dostanete od doktora, je ta, že máte počkat, že z toho vyroste. Poslední kapkou pak byla návštěva na pohotovosti o Vánocích. Začala kašlat u večeře, prokašlala se přes dárky a zase až na pohotovost. Tam nás nacpali kortikoidy a já jsem se rozhodl, že takto dál nejde. Našli jsem specialistu v Praze, prošli jsme pár vyšetření a diagnóza byla na světě. Holčička má podezření reflux. K narozeninám jsem si koupil inhalátor, dostala léky a v případě, že nemůže dýchat pohotovostní inhalátor, k tomu ještě cvičíme speciální rehabilitaci. Od té doby, co tohle všechno máme, tak už jsme do nemocnice nemusely. Zaklepejte se mnou na zuby.

"Tatí, mě se špatně dejchá", zahlásila Lilinka. Už máme nacvičený postup. Vyčisti nos, dát inhalaci s vincentkou. Když to nepomůže, tak dáváme pohotovostní inhalátor. Vyčistil jsem noc, vytáhl holuba jak oprať. Dali jsme inhalaci a bylo vše v pořádku. Lilinka se šla koupat. Napustil jsem jí vanu. Za 5 minut jsem se na ní šel podívat. Měla na sobě potápěčské brýle a většinou času na mě koukala z vany její nahá prdelka.

"Prosím tě, tobě se špatně dýchá, ale potápíš se jako lachtan?", usmál jsem se na ní.

"To je jednoduchý, tatí! Já jsem Aqumenka! Umím dýchat pod vodou!!"